Existuje rozdíl mezi potřebou dotýkat se u ženy a muže?

Na hluboké úrovni žádný rozdíl nevnímám. Ale potřebu doteku si obecně mnohem více uvědomují ženy. Muži si častěji myslí, že jim chybí sex.

Na moje lekce kontaktní improvizace, kde právě s dotekem a kontaktem dalších těl hodně pracujeme, chodí stejně mužů jako žen. Někdy je mužů dokonce více. Podobnou zkušenost mám i ze seznamovacích seminářů zaměřených na dotek. Tam ale do hry vstupoval i strach žen z překročení hranic, což je další velké téma třeba na nějaký pozdější rozbor .

V každém případě to ukazuje na fakt, že ženy i muži se dotýkat chtějí. 

Co je ale zajímavé (a potenciálně problematické) je to, že ženy vítají i kontakt s dalšími ženami (masáže, tanec, ale i běžná sociální interakce – objetí, pohlazení…), zatímco muži se s dalšími muži většinou příliš kontaktovat nechtějí. Chlapi se dotýkají při fotbalovém zápase, chytnou se kolem ramen, skákají na sebe, poplácávají se po zádech – to jsou „chlapský doteky“ – cokoli jiného zavání homosexualitou, zšenštilostí a slabošstvím. Muži v mém okruhu jsou ale mnohem otevřenější a dokážou spolu i tančit, obejmout se a laskavě se podporovat. Rozdíl tedy není ani tolik v pohlaví jako míře otevřenosti, zkušeností a práce se strachy a předsudky.

Z těchto rozdílů pak může vznikat mnoho nedorozumění. Když to opět zobecním, tak pro ženy je dotek vyjádřením blízkosti, podpory, uklidnění, péče, zájmu… Významů může být opravdu mnoho. Pro muže, který není vědomý v téhle oblasti, je dotek vyjádřením zájmu a pokud to jen trochu jde, tak zájmu sexuálního. A potom se mnoho mužů diví, proč už se s nimi žena nechce potkat, když se jich předtím dotkla (a tedy z jejich pohledu projevila zájem). A ještě více žen se diví, proč je ten „prasák“ hned chtěl dostat do postele.

To, co nám nejvíce chybí, je otevřená komunikace svých potřeb a hranic.

Pokud je pravda, že se potřeba doteků liší podle pohlaví, proč to tak je?

Potřeba doteků je subjektivní a nedá se to úplně zobecňovat, ale ze zkušenosti vyplývá, že ženy doteky potřebují více vědomě a potřebují je s partnerem (ochota doteku s cizími lidmi se dramaticky liší). Muži jsou ochotnější ke kontaktu i s neznámými ženami a často je pro ně těžké rozlišovat mezi neintimním a intimním dotekem.

Domnívám se, že je tomu tak z toho důvodu, že muži vyhledávají kontakt primárně s protějšky, které jsou pro ně atraktivní, a tak se velmi snadno vzruší, a tím pádem jejich doteky po velmi krátké době dostanou sexuální charakter.

Kdyby se více mužů věnovalo např. kontaktní improvizaci, kde se v intuitivním společném tanci kultivuje kvalita (neintimního) doteku bez rozdílu pohlaví, tak by se tento vzorec mohl snáze rozpouštět. Je potřeba si uvědomovat, že dotek není JEN PŘEDEHRA, že má i mnoho dalších významů a benefitů.

Jak se v čase (ve vývoji jedince) mění naše potřeba doteků?

To je hodně těžká otázka, kterou ani po studiu vývojové psychologie a tříleté praxi v seznamování a masážích nedovedu úplně suverénně odpovědět. Podle mého názoru je potřeba doteku konstantní, ale liší se charakterem doteků. Malé děti potřebují jemné pečující doteky (to se v dnešní zrychlené době moc nenosí), starší děti se potřebují občas trochu poprat (kočkování je často považováno za zlobení a je tím pádem zakazováno), v dospívání se potřebujeme dotýkat sebe (ale to je v naší společnosti potlačováno), pak máme potřebu intimních doteků (v důsledku masivní porno průmyslu se bohužel tahle potřeba často ztotožňuje se sexem, a to ještě s dost brutálním). A v dospělosti pak máme potřebu doteku určovanou tím, kterou z předešlých fází máme nejméně vyživenou (velmi často všechny). 

Jak se projevuje „dotyková frustrace“, tedy stav, kdy trpíme nedostatkem dotyků?

Vnímám zdravý a nezdravý projev. Zdravým projevem je dle mého názoru vyhledávání doteku s blízkými („zavedení“ objímání v rodině, s přáteli) a podpora dotýkání s partnerem, což vyžaduje otevřenou komunikaci o (často rozdílných) představách a významu doteku. 

Nezdravost se projevuje buď (někdy až zoufalou) snahou někde nějaký dotek „urvat“ – ať už na nějakých tantrických, mazlících akcích nebo masérských kurzech. A nebo úplným uzavřením, tedy snahou předstírat, že žádný dotek nepotřebuju. Oboje vede přechodně k úlevě a dlouhodobě to může ústit do hlubší deprivace, či psychických až psychosomatických problémů.

Kde je hranice mezi mateřským, otcovským, přátelským a mileneckým dotykem?

Hranice je v nás a našem nastavení, zkušenostech a v míře naší otevřenosti. Mnoho lidí tuto svou hranici bohužel nezná, protože nejsou v kontaktu sami se sebou. Tvoří si kolem sebe umělé hradby z předsudků a strachu, které se jim po čase stávají vězením, ze kterého zdánlivě není cesty ven.

Vždy ale záleží na obou stranách. Na záměru toho, kdo se dotýká, a na otevřenosti toho, kdo dotek přijímá. Pro nacházení hranic je důležitý vzájemný dialog v bezpečném prostředí (tedy bez nátlaku, urážek a obviňování) a s velkou měrou trpělivosti k sobě i k tomu druhému. 

Kdy mluvíme o dotyku intimním? A vnímají tuhle „intimní“ dotykovou hranici muži jinak než ženy?

Možná by se dalo říct, že se jedná o dotek v intimních partiích nebo dotek se záměrem navázat intimní kontakt. Ale takhle to ne vždy funguje. Jsou ženy ale i muži, kteří jako překročení intimní zóny vnímají dotek na jejich tetování nebo mateřské znaménko, kterému přikládají hluboký význam, a je jedno, že jej mají třeba na ruce. To druhá strana samozřejmě nemůže tušit, protože to do žádné škatulky intimního doteku oficiálně nespadá. 

Většinou jsou však v tomto ohledu citlivější ženy, které současně mají z důvodu primárního strachu také mnohem širší hranice. Menší citlivost mužů ale nespočívá v tom, že by byli tupci, ale v tom, že máme nemocně nastavené vnímání sexuality u dospívajících, že je pro rodiče snazší dítěti něco zakazovat než mu něco vysvětlovat, že nám filmový a porno průmysl překládá nezdravé vzorce chování a škola v tomto ohledu pokulhává v nějaké korekci nebo vyvažování, protože to jsou stále témata „o kterých se nemluví“.

Co si myslíte o dotýkání na veřejnosti? Do jaké míry je v pořádku?

Dotýkání na veřejnosti vítám jako informaci o tom, že jsou doteky v pořádku a pokud se jedná o objetí, pohlazení po vlasech, držení rukou apod., tak vnímám, že to může působit i velmi relaxačně a protistresově na celou společnost. Doteky se záměrem intimního kontaktu bych ale určitě nechávala v intimním prostředí, jinak se míjí účinkem a navíc může u ostatních vyvolávat zbytečnou nevoli, sexuální agresi, deprivaci či podporovat další předsudky a stavění umělých hranic.

Jak jste vnímala kampaň „MeeToo“? 

Některé příběhy z kampaně MeeToo se mne velmi dotkly. Vnímala jsem to jako odvážné otevření diskuse o rozdílnosti vnímání intimity, o zneužívání moci/postavení. Nevnímám tuto iniciativu jako snahu někoho poškodit, ale jako snahu o dialog a společenskou reflexi. Z mého pohledu přišla v nejvyšší čas. Stejně jako u všech předchozích otázek to není možné zcela zobecnit a vždy je potřeba počítat s tím, že existují výjimky a každý si na tu svou pravdu musíme přijít sami.

Mirka

ona.idnes.cz, květen 2018 – téma Doteky

fotografie použité v článku jsou z představení Divé ženy