V sále je podium a když si jedna z nás stoupne nahoru a my ostatní za ní, zatrne mi, že budeme dělat pád důvěry, který tak nemám ráda. Neděláme, ačkoli tohle cvičení je o důvěře také. Děláme vlnu, která vždy jednu z nás jemně donese na připravenou podložku. Je to jako ležet na moři. Trvá to krátce a přitom nekonečně dlouho. Každou z nás Mirka jemně vrací do prostoru a času dotykem a plnou pozorností. Já se po tomhle zážitku uvnitř ještě dlouho chvěju a cítím, jak jsem překročila nějaký velký strach. Tak tohle bylo hodně silné.

A přicházi tanec. Tanec vnitřní v propojení s tancem vnějším. Každá si setkání s kvalitami vody prožíváme po svém. Mirka nás hlasem provází a ke mně ta slova plynou jak z jiného světa. A vždy zazní přesně to, co v tu chvíli potřebuju slyšet. Kouzlo? Před očima se mi odehrávají příběhy, zkoumám impulzy v těle. Mirčino jasné vedení, které však ponechává dostatek prostoru pro vlastní cestu, nabízení možností pro můj vnitřní obraz ve mně vybudovalo pocit naprostého bezpečí a mohla jsem jít tak hluboko, jak jsem potřebovala. A stejně bezpečně jsem se vrátila z tohoto výletu po vnitřní krajině zase zpět. 

Sedíme v kruhu a vypadáme všechny lehce omámeně a ponořeně. Voda pro nás získala zase další rozměr. Dvě a půl hodiny uteklo, no, jako voda. Díky za skvělé vedení a citlivost a vnímavost  k prožitku každé z nás.