Nedávno jsem dostala otázku „Co dělat, aby láska nezevšedněla?“ a první, co mě napadlo bylo, jestli láska vůbec může zevšednět. Ale popořadě. Co je tedy dle mého názoru dobré dělat pro to, aby láska nezevšedněla:

Nebrat lásku jako věc.

Spoustu lidí se dostane do stádia, kdy si řeknou: „Jé, to je skvělé, mám lásku, tak to si teď budu užívat a nechám se vyživovat, co to půjde.“

Bereme lásku jako balení luxusní čokolády. Dostaneme ji, sníme ji (ne všichni si ji zvládnou i náležitě vychutnat) a když je pak pryč, tak si říkáme, kam se poděla a kde by se tak dala sehnat nějaká další. Není snadné se v tom koloběhu neztratit. Zvlášť pokud máme pocit, že si lásku nezasloužíme, nebo když máme pocit, že když už lásku máme, tak ji musíme „využít“ a nasytit svůj hlad po ní.

Pracovat s pozorností.

Málokomu dochází, že láska je sice dar, ale není to dar k jednostrannému čerpání. Lásku je potřeba rozvíjet, plně vnímat, s vděčností a pokorou přijímat a s otevřeným srdcem dávat. Když nám něco z toho pokulhává, láska se pomalu, ale jistě vytrácí z našeho zorného úhlu. Podléháme totiž často dojmu, že láska je v našem životě jenom kvůli partnerovi, a tak máme tendenci udržet ve svém životě partnera a soustředíme se na něj místo na lásku. A tak postupně začneme vnímat všechny partnerovi chyby. Začneme dávat více pozornosti chybám, které se začnou zvětšovat a zastiňovat lásku. I přes to všechno je láska v našem životě neustále.

Vnímat neustálou přítomnost lásky.

S láskou je to podobné jako se Sluncem. Někdy říkáme, že není sluníčko, ale přitom sami moc dobře víme, že je to hloupost, že Slunce je na obloze vždycky, ale někdy není vidět kvůli mrakům nebo dešti nebo kvůli odvrácení naší planety, protože je zrovna noc. Slunce je tam pořád. Drží celý systém pohromadě, vyživuje ho a dává mu energii. Stejně tak je to s láskou, kterou někdy přestáváme vidět kvůli nejrůznějším mrakům (starostem, stresům, vlastní lenosti, hádkám, televizi…).

Víte, ona láska nemůže zevšednět. Láska i strach jsou konstanty a my je vnímáme jako velké nebo malé podle toho, jak velké nebo malé jsou ostatní kvality a situace v našem životě. To, čemu říkáme zevšednění, je stav, kdy vyčerpáme velikost té naší lásky a začneme dávat pozornost jiným věcem (mrakům).

Pokud nechceme, aby láska „zevšedněla“, je potřeba nebrat ji jako samozřejmost. Je dobré dávat jí pozornost, protože to, čemu dáváme pozornost, sílí a roste. Je to jen a pouze otázka volby. Na nás záleží, čemu ve svém životě přiložíme důležitost a co jen tak samozřejmě mezi řečí nebo při romantickém filmu spořádáme jako balení luxusní čokolády.

Moje osobní způsoby, jak rozvíjet lásku:

• Na závěr večerní meditace nebo prostě na závěr dne poděkovat (za lásku, sama sobě, za všechny dary toho dne…) Energie vděčnosti rozhojňuje vše, za co jsme vděční.
• Pečovat o sebe. Vztah sama k sobě je ten nejdůležitější, který v životě máme – když nebudeme žít lásku k sobě – bude to (více či méně viditelně) pokulhávat i vůči ostatním.
• Projevovat lásku a laskavost – jakkoli alespoň jednou denně. Způsobů je nepřeberné množství – můžete zatelefonovat rodičům/dětem, dát jídlo bezdomovci, uvařit kávu kolegyni v práci, přinést květinu úřednici, pozvat pratetu na oběd, usmát se na prodavačku v supermarketu a popřát jí hezký den, darovat staré oblečení na charitu, podělit se o bábovku se sousedy apod.
• Nalaďovat se v meditaci/ztišení na své srdce a vnímat jemnou vibraci lásky, v představě a v těle ji zvětšovat do takové míry, aby jí bylo dost pro mě pro lidi, které miluji. Pak ji ještě více zvětšit a poslat jí i lidem v mém městě, v mé zemi, na celé planetě…

To jsou jen některé ze způsobů, jak pracovat s láskou. Věřím, že hluboko uvnitř všichni víme, co máme dělat, a že každý z nás je schopen vymyslet svůj vlastní jedinečný způsob rozvíjení lásky ve svém životě, díky kterému bude láska unikátní, ceněná, nesamozřejmá a nikdy nezevšední.

Svoje vlastní přístupy a tipy můžete vepsat do komentářů – možná inspirují ostatní 😉

Mirka

Spirit, březen 2018 – téma Láska a seznamování