Co pro vás znamená slovo radost? Co je pro vás synonymem čiré radosti?

Slovo radost je pro mě složením slov rád a dost, kterému rozumím tak, že se děje „dost“ věcí na to, aby byl člověk na světě „rád“. Synonymem čiré radosti je pro mne stav, kdy se cítím lehčí, uvnitř mého těla je takový příjemně povznášející pocit, rozzáří se mi oči a koutky úst se samovolně protáhnou do úsměvu.

A co vám osobně udělá radost? Kdy jste naposledy měla důvod k radosti? 

Čirou radost zažívám, když ze mě po několika hodinách tance kape pot a uvědomím si, že mám energii tančit ještě několik dalších hodin. Takhle intenzivní radost jsem zažila na svých narozeninách, kdy už tradičně pořádám bezalkoholovou taneční párty pro přátele. Ale důvodů k radosti mám bezpočet každý den. Mám radost, když dělám své ranní rituály (cvičení, dechové techniky, studená sprcha…), když se povede lekce nebo trénink, když svítí sluníčko…

Radost je vlastně i zdrojem energie. Jak žena může načerpat vnitřní energii, když si připadá unavená a bez nálady? V každodenním kolotoči povinností a úkolů…

Naše společnost je hodně zaměřená úkolově, a tak nemá moc smysl radit něco jiného, protože masáž nebo sauna jsou sice efektivním řešením, jak si udělat radost, ale pokud to nebude jako úkol, tak na to většinou prostě nezbyde čas. Poradila bych tedy naplánovat si úkoly, které mají pozitivní efekt na tělo a mysl. Mně pokaždé přinese ohromnou radost, když si ráno zacvičím. I kdybych zaspala nebo nestíhala, tak se aspoň v posteli pořádně protáhnu a vždy vstávám plynule přes bok. Tím dá člověk tělu jemně najevo, že je nový den a že je čas se připravit na aktivity, které budou následovat. Vyskočit z postele bez protažení považuji za riskantní – jednak se v těle může ledasco zaseknout, v panice můžeme špatně dýchat, je větší riziko zranění a takhle vyplašené a vystresované tělo bude samozřejmě dříve unavené. Z ranní laskavosti ke svému tělu naopak můžeme čerpat celý den.

Energii mi dodá i ranní studená sprcha. Ne, nemiluju studenou a je to pro mě stále výzva i po roce, co to dělám pravidelně, ale ten následný příjemný pocit po celém těle stojí za to.

Během dne pak doporučuji pracovat s pozorností. Tedy dávat ji i příjemným věcem (dobré jídlo, hezké počasí, příjemní lidé kolem…) a tomu, co funguje (lednička, auto, vlastní nohy, výtah…). Máme často tendenci vše dobré a fungující považovat za standard a dáváme pozornost převážně věcem, které nefungují a vadí nám. Tím se obecně ztrácí velké množství životní energie.

Může být třeba tanec zdrojem vnitřní energie?

Tanec stejně jako jakákoli jiná tvorba je krásným zdrojem energie. Líbí se mi citát, že když jsme byli stvořeni, tak je naším nejvyšším posláním i potřebou dál tvořit. Přináší nám to pocit naplnění a seberealizace, a to je jedním z nejsilnějších zdrojů radosti i energie. Tanec je k tomu pro mě nejsnazší a nejpříjemnější cesta.

Kdybyste měla doplnit. Tanec je pro mě…

Tanec je pro mě nejkrásnější cesta ke svému tělu a sama k sobě. Je to nástroj, technika nebo způsob a současně meditace, životní postoj nebo přístup ke světu. Ta rozmanitost se mi na tanci nesmírně líbí.

Jak byste definovala rozdíl mezi ženskou  a mužskou energií?

Miluji metafory a mužskou a ženskou energii nejraději popisuji na obrazu majáku. Maják je pevný a statický, jeho úkolem je osvětlovat, podporovat, informovat, snižovat riziko nebezpečí. Vše je jasné, má to určitý rytmus, řád a smysl. A kolem majáku je moře. Někdy je klidné, někdy laškovně pohazuje vlnkami a někdy je rozbouřené a testuje, jestli maják vydrží jeho nárazy. Moře je proměnlivé, plné vnitřního života, napojené na lunu a přírodní cykly. Maják by neměl smysl bez moře a na moři by se vše rozbilo o skály, kdyby nebylo světla majáku. Je mezi nimi velký rozdíl. Jako je rozdíl mezi dvěma kousky skládačky, které do sebe díky tomu perfektně zapadají. Je ale důležité si uvědomit, že muži i ženy mají v sobě obě dvě kvality. 

Jaro, kdy časopis vychází, bývá takovým pomyslným restarem a nový začátkem a časem zrození. Vnímáte to stejně? Máte tohle roční období ráda a proč?

Jaro je jako kouzlo, kterým se probouzí příroda a s ní i nová životní energie. Je to velmi inspirativní období. Je to jako vlna, na kterou je možné nasednout a posunout dál všechny záměry. Mám to období ráda hlavně kvůli květinám, vodě, ve které se už se dá postupně zase začít koupat a přibývajícímu sluníčku. To jsou moje velké jarní radosti.

Jak významnou roli hraje ve vašem životě příroda a spojení s ní?

Příroda je pro mne vším. Moje tělo je součástí přírody. Zažila jsem období, kdy jsem to popírala a chtěla po svém tělu výkony, chovala jsem se k němu jako k obalu pro svůj skvělý mozek a myšlenky. Pak přišla krutá nemoc, se kterou jsem se potýkala dlouhé a bolestivé tři roky. Nesmírně mi v tu dobu pomohl tanec, který mne spojoval s mým tělem a pomáhal mi lépe mu porozumět. Díky tomu jsem si uvědomila, jak je mé tělo na přírodu napojené a jak mu dělá dobře, když se přírodou obklopuji. Jsem velmi vděčná za každý kousek přírody, který ve svém životě mám.

Vím, že se zabýváte nejen tancem, ale působíte i jako lektorka seberozvoje. Co podle vás nejvíce chybí dnešním ženám? Co by v sobě měly objevit a jak by to mohly provést?

Ze zkušenosti vnímám, že dnešním ženám (ale vlastně i mužům) chybí sebe-vědomí a z toho plynoucí sebedůvěra. Pro mě nejefektivnější cesta k obnově důvěry v sebe sama je rozšiřování vědomí, nebo chcete-li všímavosti a uvědomění, v nejrůznějších oblastech života. Já se naučila vnímat a chápat lépe sama sebe, své reakce a tendence díky tanci. On totiž tanec, respektive skoro jakýkoli pohyb, ovlivňuje mysl a stav mysli současně ovlivňuje pohyb. Když si to uvědomíme, pochopíme, že všímavost k vlastnímu pohybu nám poskytuje komplexní a hlubokou zpětnou vazbu – prakticky nepřetržitě. Můžeme se díky tomu o sobě mnoho dozvědět. Kolem těchto zjištění pak můžeme postupně stavět svoje sebe-uvědomění a tím nacházet vnitřní oporu, která zakládá zdravé sebevědomí.

Co byste si přála, aby se lidé kolem vás naučili nebo si uvědomili?

Přála bych nám, abychom se naučili laskavosti k sobě i druhým. Laskavost je pro mne spojena s jemností, trpělivostí, otevřeností a dobrem. Jsou to hodně vysoké hodnoty, ale ze zkušenosti vím, že když se dostaneme do určitě pomalosti, tak přichází sama. V dnešní době není na laskavost bohužel moc času. Nemáme na sebe trpělivost, jsme na sebe přísné. Rychlé negativní soudy nám ale intoxikují těla, vztahy i životy, takže trochu zpomalit se určitě vyplatí.

Neztrácejí ženy v dnešní době genderové rovnoprávnosti občas samy sebe?

To je pro mě velmi komplexní otázka a nerada bych odpověď příliš zjednodušila. Vnímám, že úskalím nejsou rovná práva, ale spíše patologická snaha předstírat, že jsou muži i ženy stejní, což si, jak dokládá můj příměr o moři a majáku, opravdu nemyslím. Samy sebe ztrácíme v šíleném běhu za titulem Supermatka, Superžena apod. Tedy žena, co je schopná vše zařídit, vyřešit, nemít vůbec žádné špatné vlastnosti nebo myšlenky, meditovat, vypadat skvěle a zažívat úspěch se vším, do čeho se pustí. Obsah zejména sociálních sítí nasvědčuje tomu, že je něco takového možné a my tomu až příliš snadno věříme a pak se nutně konfrontujeme s realitou, která není tak zářivá (minimálně ne konstantně). Ve výsledku to často ani není tak, že bychom sebe ztratily. Spíš se potkávám s tím, že se sebe prostě toužíme vzdát ve prospěch „něčeho lepšího“ (co ovšem v reálném světě neexistuje).

Máme také pocit, že dnešní doba nepřeje vnitřní energii, intuici, šestému smyslu a přirozenosti. Spoléháme víc na aplikace než na svůj rozum. Souhlasíte?

Bohužel musím souhlasit. Jsme od malička naučení spoléhat na okolí, instituce, dát na jejich názory, protože naše názory nikoho nezajímají. Mám na mysli hlavně školský systém, ale i přístup nejbližšího okolí, které spíše vydává úkoly a hodnocení a vlastní projevy dítěte bagatelizuje nebo kritizuje či hodnotí. Ve všech těch informacích, úkolech a hodnoceních jsme poztráceli intuici, nebo lépe řečeno důvěru v ní. Přestáváme důvěřovat sami sobě a svým schopnostem. Nejrůznější aplikace to efektivně podporují. Naštěstí se přístup k dětem hodně mění. Vnímám v tom naději. A dospělým, co si nedůvěřují, doporučuji více kontaktu s přírodou. Ta nám pomáhá se rozpomenout. Ono i takové malé ztracení někde v neznámém lese s vybitým telefonem může hezky otevřít oči třeba i nastartovat změnu.

Vrátím se ještě na začátek – jak jste se vlastně dostala k tanci, focení a lektorování – třem oblastem, kterým se věnujete? Cítíte se víc jako tanečnice, fotografka nebo lektorka?

Skrze úraz. Po operaci kolene jsem hledala pohybovou aktivitu, která by nenamáhala tělo tolik jako sporty, co jsem dělala předtím. Tak jsem se dostala k tanci a začala jej postupně rozvíjet. Na to se nabalilo studium andragogiky, psychologie a psychomotoriky, výcvik Vědomé tělo a další semináře rozvíjející vědomí v těle. Tělo se stalo ústředním bodem všech mých aktivit. Jsem fascinována propojením těla a mysli, a proto jsem se začala zaměřovat na osobnostní rozvoj skrze tělo – říkám tomu „rozvoj tancem“. A když člověk tančí nebo učí tanec více než 12 hodin týdně, tak získá určité povědomí o estetice těla, a tím dokáže tvořit hezké (nejen) taneční fotografie. Všechno se to tedy prolíná a jsou období, kdy se cítím být více fotografkou nebo tanečnicí, ale momentálně mám asi nejvíce lektorských projektů.

A čemu byste se ještě chtěla věnovat? Na co se momentálně (tedy teď hovoříme o jaru) nejvíc těšíte?

Na jaře bych opět chtěla obnovit pohybová, tvořivá a podporující setkávání pro ženy. Láká mne další zpracování tématu ženskosti v interakci s muži. Profesně se této oblasti věnuji od roku 2015, kreativně jsem se tématem zabývala v několika tanečních představeních a jednorázových seminářích. Nyní se hodně těším na ucelený cyklus setkávání s přesahem do praxe. Mám vždy velikou radost z pocitu, že to, co dělám, má smysl. A z loňských setkávání jsem takový pocit měla – při každé úlevě, uvědomění nebo drobné pozitivní inspiraci. Když o tom tak přemýšlím, smysluplnost je také velkým zdrojem radosti a životní energie.

Mirka

Svět ženy, březen 2019 – téma Radost