Strhující tanečně divadelní představení o pózách a opravdovosti.
Vyprávění o tom, kdy jsme sami sebou a kdy se ztrácíme v maskách, rolích a mentálních programech, které nás vedou k odpojení a do slepých uliček vlastní nabubřelé prázdnoty.
Zamyšlení o tom, jak být spolu – a k tomu ještě rádi..
Představení propojuje výrazový tanec, činohru a fyzické divadlo.
Žánrově se pohybuje na pomezí komedie a dramatu.
Představení je vhodné pro diváky od 12 let.
Oscilace mezi přízemním konzumem a ulítlou ezoterii, hledání smířlivé cesty a otevřenosti, kde je prostor být praktický i spirituální bez potřeby padat do extrému.
Záměrem je tanečně a divadelně zpracovat téma opouštění masek a póz, objevování autenticity, lidskosti, empatie, vnitřního klidu a spolupráce.
Ukázka, že přílišné extrémy a následná polarizace nejsou řešením na vnitřní neklid a starosti, že je potřeba hledat cesty k sobě a integraci.
Cílem projektu je vyvolávat diskusi, zamyšlení, podporovat uvědomění, interakci s vnitřním hodnotovým a názorovým kompasem, aktivaci kritického myšlení.
Tabu – výchova – vztahy – závislosti – spiritual bypass a k tomu kopec strachu, manipulace a snahy to celý nějak přežít.
Přijďte se podívat, jestli to protagonistky zvládnou.
Bude to napínavý.
Autorka představení: Mirka Papajiková
Tančí: Radka Bajus, Martina Blahák, Markéta Habalová, Silvie Hirková, Alžběta Jiroušková, Jani Kosová, Dana Machynková, Marie Navrátilová, Mirka Papajiková, Veronika Procházková, Hana Rolníková, Michaela Smetanová, Linda Šnajdrová, Petra Štětinová, Eva Veselá a Monika Zelená
Hudba: Pejtra Bauer Horská, City Shamanz
Kostýmy. Mirka Papajiková
Fotografie: Jana Ullmannová, Jan Mexo Řehák, Petr Hynek, Jakub Špunar
Členky souboru:
V představení tančí ženy, které neabsolvovaly klasické taneční vzdělání, neživí se tancem, jsou zaměstnané, podnikají a k tomu se většinou naplno starají o děti a domácnost. A přesto dávají projektu obrovské množství energie, trénují a připravují se naplno. Rozvíjí se v oblasti taneční techniky, herectví, pohybu po jevišti i hlasového projevu. Jejich nasazení je unikátní a výkony obdivuhodné. Přesvědčte se sami 💛.
Program představení
Tik tak – téma času a jeho (ne)žití.
Pózy a programy – ženy nastoupené v zástupu. Jedna po druhé hlásí hesla, výroky a „pravdy pravdoucí“ o jejich životě a dvě ženy vedle na to hledí a komentují povrchnost a bezkontextuálnost prohlášení.
Než se vdáš, tak se ti to zahojí! Scéna, kde se vystřídají dobře míněné nevyžádané rady s nevyžádanou pomocí
Podpora – nabídka podpory bez hodnocení a lítosti
Trauma – série zdánlivě nelogických pohybů žen procházejících prostorem…ticho protíná tlesk a navazující slova o fyzickém násilí z dětství, které se přetavilo do strategie usmiřování současných vztahů..
Opečování – kruh žen pomáhá transformovat trauma, zjemnění, spolupráce, motiv křídel a integrace
Positive Vibes Only – textová část – O tom, jak se snažíme opravit kohokoli, kdo se zrovna necítí skvěle bez ohledu na to, co člověka trápí ani jaký je.
Positive Vibes Only – pohybová část – O spiritual bypassu – snaze přetírat vše na růžovo, falešném sesterství a útěkům k nehmatatelné nadpozemskosti, neochvějné spirituální nadřazenosti a pocitům vyvolenosti.
Empatie – jemné bytí spolu, kde se ze smutku může stát síla jen tím, že se nechá prožít.
V hlavě – choreo o závislostech (tady o alkoholu) jako formě úniku před trýznivými myšlenkami
Naražení – nepochopení, odpor, zatvrzelost, vztek, manipulace, odpojení
Stejné – choreografovaný text o (ne)stejnosti
Harmonie – ultra nežně a pseudo dokonale působící obraz, který je maskou
Vypravěčka Eva a její víly na jednorožcích, smějící se budhové a na vždycky všechno vyřešený
Hejty – o komentářích na tanečnice, o komentářích, které zraňují, i když jsou hloupé a k smíchu, o komentářích, které si bereme k srdci, i když nechceme
Přirozenost! – Naše (nad)přirozené přirozenosti, které uvolňují (nejen) vaši bránici..
Jiné – o boji mezi sebou, který lze (snad někdy) překonat do jednoty…
Je to jedno – vydechnutí a podpora na závěr, zklidnění, integrace
Tosmemy – závěrečná dynamická skladba o tom, že se můžeme potkat, i když jsme jiné
Závěrečné skandování:
Nerozumím úplně vždycky, úplně všemu.
A nevím! Odpovědi úplně na všechno!
Stejně!
Jako vy